Po vydatném dešti se na chodnících, silnicích a dalších zpevněných plochách často objeví žížaly. Na první pohled to může vypadat, že je déšť vyplavil z půdy, skutečnost je ale o něco složitější. Roli hraje množství vody, stav půdy, teplota i samotné putování žížal po povrchu.
Vlhký povrch jim usnadňuje pohyb
Žížaly dýchají celým povrchem těla, který musí zůstat vlhký. Za sucha by na odkrytém povrchu rychle ztrácely vodu a jejich pohyb by byl obtížný. Déšť proto vytváří podmínky, ve kterých mohou krátce cestovat i mimo půdu, aniž by jejich pokožka vyschla.
Vlhká půda také snižuje odpor, který při pohybu překonávají. Žížaly se tak mohou vydat hledat potravu, vhodnější místo nebo partnera. Povrchová aktivita bývá výraznější zejména za vlhkého počasí a při mírných teplotách.
Voda může zaplavit jejich chodbičky
Při silném nebo dlouhotrvajícím dešti se půdní póry zaplní vodou a vzduchu je v půdě méně. Žížaly pak mohou své chodbičky opustit a přesunout se na povrch, kde mají lepší přístup ke kyslíku. Neznamená to však, že by každá žížala byla z nory jednoduše vyplavena. Často se na povrch dostane aktivně, protože v podmáčené půdě pro ni nejsou podmínky ideální.
U některých druhů může být důvodem také páření nebo přesun do jiného místa. Déšť jim v takovém případě pomáhá tím, že udržuje povrch dostatečně vlhký. Proto se žížaly objevují nejen bezprostředně po lijáku, ale někdy i během delšího vlhkého období.
Proč končí právě na chodnících
Žížaly nerozlišují mezi půdou a chodníkem tak jako člověk. Když se pohybují po povrchu, mohou se dostat na zpevněnou plochu, která jim neposkytuje možnost rychle se zavrtat. Chodník je navíc často níže než okolní terén nebo na něj voda splavuje drobné živočichy z trávníku a záhonů.
Na suchém chodníku jsou žížaly ve velkém nebezpečí. Jakmile voda oschne, jejich tělo může vyschnout, a hrozí jim také pošlapání nebo přejetí. Pokud je chcete zachránit, stačí je opatrně přemístit na vlhké místo s půdou, například do trávy nebo pod listí.
Nejde o známku špatného stavu půdy
Výskyt žížal po dešti sám o sobě neznamená, že je půda nezdravá nebo znečištěná. Naopak, žížaly jsou běžnou součástí půdního ekosystému a podílejí se na rozkladu organické hmoty i provzdušňování půdy. Jejich přítomnost na chodníku je většinou jen dočasným důsledkem vlhkého počasí a jejich přirozeného pohybu.